Smutná óda na atomové …

Smutná óda na atomové jaro.

Přišlo jaro, udeřilo mě, překvapilo, i když jsem ho už dávno očekávala, výbuch, atomu, tak silný jsem nečekala, stalo se to? Můj život na jaře! Omdlela jsem, omládla jsem o dvacet let z té pozemsko-fyzické transformace! Konečně jaro, plné atomů! Celé dny jsou naplněny lehkým větříkem, těžkým atomovým sluníčkem, tady za rohem, je ta děsivá továrna na atomy! A tak se jimi slunce naplnilo, zlaté krásné, a já dýchám ten atomový vzduch, nadechuji a vydechuji, hrozí mi atomová doba, neuniknu ji, atomární světy dýchej zhluboka! Kdysi bílé vločky se změnily v buclaté proudy světla.  A přeci mám zbytky radosti, i když hrozi exploze. Jsem obklopená žlutými citróny, pomerančemi, nebem a blues hraje smutnou Ódu na jaro s atomy, na Atomové jaro.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s