LETNE PO ANDALUZII -MALAGA, CORDOBA, SEVILLA, GRANADA

This slideshow requires JavaScript.

 ANDALUZIE – MALAGA, CORDOBA, SEVILLA, GRANADA
Letní cesta po Andaluzii: červenec 2011

Andaluzie je fascinující část země jižního Španělska. Projela jsem velkou částí země , jež je plná olivových sadů – oliveras, a rozlehlých krajin s kopci, pustými horami a rovin. Hory byly svým způsobem důvodem izolovanosti Španělů od Evropy. Skutečně tam jsem měla pocit, že jsem daleko od „Evropy“. Historie Španělska mě vždy fascinovala. Vpádem Maurů v 7. Stol. země byl jih země předurčen k jinému vývoji než sever Španělska či vůbec další část Evropy. Byla jsem překvapena, jak je tento vliv v Andalusii po tolika století až dodnes citelný. Celkově na mě charakter Španělů, jazyk a kultura působí tmavým, takovým černým dojmem, arabská kultura ve mě vyvolává i přes všechnu krásu ornamentů, detailů a jemnosti v architektuře jistou sklíčenost, strach a úzkost, tomu všemu přidala krutá historie inkvizice ještě větší temnotu. Ta jazyk a kulturu Španělska ovlivnila. Osobně vnímám arabskou mentalitu jako úzkostlivou, i když navenek působí například egyptská velmi přijmně a vřele. V atmosféře Granady, silně maurském městě, byla tahle úzkost pro mě, když jsem se zpřítomníla s duchem města, nejsilnější.
Cesta po vnitrozemi Andaluzie po hlavních historických městech je v létě náročná z hlediska vysokých teplot. Skoro po celé Andaluzii bylo 40 stupňů celsia.
Po Andalusii jsem cestovala autobusem, které měly velmi dobrou klimatizaci; autobusy nejsou drahý a jsou spolehlivý.
MALAGA
Mým prvním městem, kam jsem přiletěla byla Malaga, na letiště Pablo Ruiz Picasso. V Malaze se P.Picasso narodil 1881, po 10 letech s rodiči odešel. Město je přijemné svým přímořským vzduchem, tudíž tam nebylo takové teplo. I když město historicky není tak známé, jako města, která navštívím, byly tu zajímavé a jedinečné historické památky, které jsem prošla, ale v tom teple jsem se spíš těšila na nedaleké moře.
Předtím jsem ale šla do Muzea Picasso, kde je přes 200 exponátů od Mistra. Muzeum vzniklo až v tomto století, na popud jedné kunsthistoričky, obrazů Pabla Picassa je po celém světě pži jeho nadměrné produkci hodně, ale přeci jen zde, v jeho rodišti se takové museum očekává. Poté jsem jela na pláž. Od centra to je místním autobusem 15 minut. Moře tu samozřejmě není tak čisté, všude kolem břehu plave plno sajrajtu a idylické panorama to také nemá, kolem romantiku moře hyzdí těžební či nákladní lodě. Ale to v tom teplu je to nakonec jedno. Potkala jsem zde skupinu Čechů, mladých studentů, kteří tu byli na stáži, studijní výměně či na kurzu, poprvé jsem zažila, že Češi šli spolu ve skupince, i když je organizovala Polka.

GRANADA –  ALHAMBRA

Druhý den jsem vyjela do Granady. Granada je známá možná nejimposatnější a nejsmyslnější stavbou Španělska: Alhambrou, která je na kopci a dominuje Granadě spolu s horami Sierra Nevada, které tvoří nádhernou kulisu. Alhambra je stále zachovalá v původním stylu, zcela zprostředkovává maurskou kulturu. Je to obrovský komplex obklopen vysokou zdí, uvnitř jsou dvě palácové stavby, věže a hlavně zahrady či parky. Zajímavou stavbou je Alcazaba, staré opevnění, dale Palacios Nazaries, úžasná, originální stavba arabské architektury, při jejíž prohlídce zapomenete, že jste v Evropě. Součástí toho je Generalife, oáza pro sultana a jeho hosty, se zahradami a vodními kanály. Hlavní pevnost vznikla ve 13-14.století na základě hradeb z 11.století. Stala se místem Nasridských sultánů. K tomu všemu Karel V. přistavěl v 16 stol. svůj palác, který tomu maurskému nemůže konkurovat.
VAlhambře žil v 19. stol. Washington Irwing a sepsal povídky v duchu minulosti Alhambry a jeho současnosti. Knížka se příjemně čte, pokud jste na místě a na vše se díváte buď přímo v areálu Alhambry či ze zdola, z centra Granady. Celá prohlídka mi v tom teplu mě trvala 3hodiny. Poté jsem měla ještě sílu, tak jsem vystoupila do kopce plného labyrintu uliček a ulic, spletitých na sebe postavených domečku v maurském stylu, nazývající se Albaicín, který dodnes autenticky zprosdtředkovávají atmosféru maurské čtvrti. Zajímavé je, že uličky jsou přesně tak široké, že tudy suveréně projíždějí auta, chodec se musí tisknout ke zdi. Jak se v tom labyrintu taxikáři či pošťáci vyznají? Mistnost k pronajmutí tam stojí 300 euro.
Po Albacínu je možné jet malým autobusem, ale zážitek z procházky je velký, především, když už padáte vedrem a stále nevíte, kdy se dostanete ven z toho fascinujícího labyrintu. Procházku po centru jsem absolvovala bez mapy, tak mě bavila, jelikož jsem na každém rohu zcela nečekaně narazila na nějaký skvělý kostel, klášter, dům, palace aj. Poutavá na tom je ta hloubka a kulturní rozmanitost, kterou zde památky skrývají. Charakter zachovalosti je různý, od např. zcela zpustlé dnešní nemocnice St. Juan – urologie, kde jsem objevila úžasné staré obrazy s freskami, až po titop uhlazené fasády kostelů. Především universitní budovy mají úžasný šarm. Samozřejmě tu je i zachovalá Katedrála ze 16.stol. a pak mramorový hrob Capilla Real králů Ferdinanda a Isabeli aj., hodné navštívení. Jak mi sami španělští přátelé řekli, od té doby, co jsou v EU se jim daří o mnoho lépe. Na zrestaurovaných památkách to je každopádně vidět.
Také tu u kostelů postávají ženy-cikánky, které hned šahají na ruku a chtějí věštit. Mě hned jedna sáhla, nechala jsem se jí strhnout, a něco z toho jsem rozuměla, ale řekla to tak rychle, že má základní jazyková výbava tomu nestačila. Chtěla jsem ji dát drobné, ale to odmítla, chtěla jen papírové, skoro už šeahala do peněženky, s 5 eurami se musela smířit…
Město je protkáno arabským duchem, to mu dodává tajemnost, temnost a těžkost. Tato atmosféra minulosti je narušováná hektikou města, které na mě působilo velmi přeplněně.
Měla jsem pocit, že tu žije strašně moc lidí, jezdí příliš aut a ženy k mému překvapení jsou dost silné a hlavně hlučné, jejich agresivní způsob komunikace se občas s tom teplu nedal vydržet… naproti tomu muži působí dost ušláplým způsobem, ale za rohem rádi flirtují, tudíž se ženy musí bránit a dobývat si neustále své pozice, naučily se při tom za ty století křičet či mluvit velmi nahlas…

SIERRA NEVADA

Druhý den jsem jela do Sierry Nevady, jejichž zasněžené vrcholky jsou z Granady vidět. Miluji název. Sierra znamená pohoří a Nevada zasněžené. Nejvyšší vrcholem je Mulhacén 3640m. Zde jsem si půjčila koně a s doprovodem jsem šťastně cválala po horách na koni. Výprava do Sierry Nevady byla s koněm velmi romantická… Pak jsem se rozloučila se svoji Generosa, a udělala si výšlap, už i tak jsem byla ve výšce 2500 m.n.m. Hory jsou kamenité, holé, a vzdálené vrcholky jsou pokryté ještě sněhem. Vál teplý vítr a slunce hřálo, ale né tak jako v Granadě, která je vzdálená asi 30km. Do města jsem se večer vrátila, ale udělalo se mi tak špatně z těch změn teplot, že jsem den zůstala na posteli s horečkou. Nebydlela jsem v centru města, ale v předhůří Sierry, fascinující keřovitá, kopcovitá, ale suchá krajina se stezkami, výborná na cyklistiku, zrovna ten den tam byly požáry. Hasilo se letecky.

CÓRDOBA
Cesta do Cordoby autobusem byla zajímavá, krajina je opět vyplněna olivovými sady, mohutnými horami, ještě zbytky ze Sierry Nevady.
Cordóba je celkem velké město, ale historické centrum, které leží mimo moderního města je tak toto malé historické jádro vyvolává pocit, malého ospalého, unaveného města z turistů. Město je samozřejmě zajímavé historicko-kulturně. Dominuje zde mošej Mezquita, jejíž stavba začala v 8stol., ještě dnes je stavba slušně zachovalá.Už tehdy byla tak veliká, že katolici za Karla V. v 16stol. do ní nevkusně vestavěli chrámovou loď , katedrálu a mezi nadhérné arabské sloupy, kterých je až 250 vtěsňili obrazy svatých. Silně tak narušili atmosféru arabské architektury. I zde je jako v Granadě židovská čtvrť Juderia, kde prý až ze 300 synagog tu zbyla pouze jedna. I tu se na každém rohu nabízejí nevkusné kýče, které známe z Karlova mostu. Jídlo je tu také přehnaně drahé. S trochou fantazie je přeci jen možné se do dávných dob vžít, kdy tu pospolu žili Arabové, křesťané a Židé. Cordoba byla kdysi hlavním městem arabského světa. Bydlela jsem v malém hotelu, který se nazýval El Maestro, s úžasnou autentickou atmosférou andaluské keramiky a porcelánem, s níž jsou zdobeny zdi. Brzy ráno jsem jela autobusem do Sevilly.

SEVILLA
Mým absolutně oblíbeným městem je Sevilla. Prostor, světový duch, elegance města mě očarovala, ale strašná vedra mě zcela zmáhala a musela jsem si udělat siestu. Tentokrát jsem bydlela v malém hotýlku, který se nemohl jmenovat jinak než „Picasso“, byla to náhoda po El Maestro. To už mi bylo jasné, že duch Pabla Picassa je se mnou už od Malagy přítomen.
Město mě překvapilo svým rozmachem. To, že v 16-17. století bylo kulturně- hospodářským centrem, je mimořádně cítit dodnes. Nejen Plaza Espagna či Real Fabrica de Tabacco v sobě skrývají tehdejší historický rozmach Španělska. Celé město v sobě skrývá vitalitu a jistou světovost. Katedrála je impozatní svoji nízkou stavbou, ale mohutností, atmosféra kolem ní mi připomínala Madrid, do nebe se vypínala věž Giralda, jež byla původně minaretem. Hned vedle katedrály se rozpíná královský palác Alcázar, obrovský areál se zahradami, koupelemi, původně maurská pevnost. Za ním je labyrinth ulic části Santa Cruz a Juderie, noční procházka do části Santa Cruz, která je známá množstvím přijemných restaurací a barů, lidé sedí venku, skoro až v ulicče. Spletitost uliček byla tentokrát magickým zářitkem, dostala jsem se do labyrintu, kde se každou chvíli objevovali a ztráceli noční návštěvníci a já s nimi. Noční procházka byla silným mystickým zážitkem. Zábavným nočním zážitkem byl druhou noc pak výlet na disco s lidmi z hostelu.
šli jsme za hudbou, podél hlavní ulice se zhlukovali lidé, povídali si, pili pivo u barů a v barech, městem zněla popová hudba. Jedno mě zaujalo, což jsem dosud neviděla. Na volném prostranství stálo asi pět aut, a kousek od nich zas dvě, tři. Každé auto bylo vybaveno silnými reproduktory a šla z nich hudba, střídavě… nahrazovaly tak diskotéku, za kterou se nemuselo platit, přítomno bylo asi 300 lidí, policie tam nebyla, nálada byla dobrá… líbilo se mi, jak si vystačili sami a nemuseli platit za vstup… tím, že se auta s DJ se střídala, byla každou chvíli i hudba jiná. A hlavně mě pobavila móda dvacetiletých holek: všechny jednoznačně uplé minisukně, suveréně se v nich pohybovaly…a kolem sebe vždy plno kluků, přijemná byla jejich lehce krocená živočišnost, ale hlavně přirozenost v předvádění mužské síly…
Navštívila jsem také Museo de Bellas Artes. Prostor se mi líbil, opět zcela v andaluzském duchu, s keramickou výzdobou. Jsou tu vystavěny krásný dva obrazy od Jusepe de Ribery, ale i sevilských rodáku Bartolomé Esteban Murilla či Diega Velasqueze, ale samozřejmě byla zde zastoupena většina rodáků ze Sevilly, světově méně známých, a pro velký přinos méně významní.
Bohužel jsem nestihla zajít na býčí zápasy, asi by mě zajímaly, Sevilla je jejich důležitým centrem např. Plaza de Toros de la Maestrnaza.

MĚSTEČKO: PUEBLA DE LA CAZZALA
Sem jsem byla pozvána významným španělským překladatelem, který přispěl mnohými překlady německé literatury do španělštiny, dostal za to i královské ocenění, ale nejen z němčiny, ale i francouštiny a ruštiny (Pasternak, Svetajeva??). Jeho pracovní tempo, disciplína je neskutečná. A přitom má v 70 letech tak úžasného ducha, trochu mi připomínal Pabla Picassa, bohém a zároveň velmi činorodý. Bylo mi velkou ctí u něho pár dní strávit. ode mě již take něco přeložil pro literární časopisy. Byla jsem ráda, že jsem se dostala i na španělskou vesnici, nebo male městečko, kde jsem se s mentalitou seznámila ještě blíž. Jose-Luis byl zde váženou osobností. Jak řekl, že jsem přijela, hned jsme zašli do centra… tedy do hospody Centrál, kde byli tamní, ale ne všichni…
Hospoda Centrál měla lehce podobného ducha, která vládne našima hospodama, uvolněnost a povídání jako v každé hospodě… vedro to celé tady ještě umocňovalo. Podnikatelé se se mnou chtěli bavit anglicky, procvičovat se mnou, tak jako já snima španělsky, tak jsme se náramně domluvili… a pobavili. Zvali mě s Jose-Luisem na své chalupy do olivových hájů nebo na domů na jídlo, či na víno a pivo přímo v hospodě, všichni byli gentlemany… pivo bylo jemné a slabé, skoro jako Fanta, ale aspoň se tak rychle neopijí.
Rovněž jsem zde zažila festival Flamenca. Fascinuje mě, s jakou vervou zpívají a tancují, opět to má tu černou atmosféru. Písně jsou vesměs smutné a tragické. Večerní atmosféra města byla přijemná – celé městečko ožilo, na rozdíl ode dne, kdy všichni “spí”. A je vice méně všude mrtvo. Domy jsou bílé, působí nedobytelně, stare ženy a muži často sedí venku a pozorují šrum ulice, přes den to mají trochu nudnější, ale večer už to má svoji dynamiku. I já jsem během svého pobytu také vždy až večer ožila, je to přirozený cyklus těla. Ač jsem tomu nechtěla věřit, ani jsem to nechtěla připustit, ale organizmus si zde o siestu zákonitě říká, takže kolem 16-19 hodiny se dostavoval v těle určitý útlum. Ten jasně korespondoval s útlumem většiny obchodů, ale i institucí, které mají siestu zákonem dannou. Bylo otevřeno dopoledne, v poledne a pak až od 18 hod do 22hod.
Přes den jsem ani ven nechodila, neměla jsem se kde zvlažit, a dům byl celkem chladný a přijemný, obrovská knihovna José Luise se stane jednou určitě dědictví vesnice, jak mi řekl. Poklady, které skýtá tam snad ani nikdo neocení, protože většina jeho knih je německá.
V hospodách se servírovaly často jako tapas fritované ryby, moje absolutní delikatesa byly fritované makrely. Světlé pivo mi připomínalu Fantu, slabé, ale v tom vedru, osvěžující a aspoň se jen tak rychle nelze opít. Městečko Puebla leží 60km od Seville. Když jsem tam na malé náměstíčkov vystoupila y autobusu, všechny zraky lidí směřovaly ke mě, a to jsem si připadala jako ve filmu, když přijede cizinec do města, kde se všichni znají, s jezdícím kufrem, jehož zvuk zní celým náměstíčkem. Když jsem některé obyvatele poznala, shlukovali se kolem mě, někteří se mnou chtěli hned procvičovat angličtinu, někteří se těšili, jak mě budou učit španělštinu a ti ostatní si užívají, že je zase někdo noví v jejich městečku, kde se skutečně zastaví dennodenně na několik hodin čas. Bylo to přijemný výlet, zajímavý, zkrátka ta pravá poznávací cesta do evropského neznáma…

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s